Živly

           Takže, konečně jsem se rozhoupala a začala psát :D Doufám že se to bude líbit i když mě se to moc nelíbí :D Toto je jen začátek. Pokračování kapitoly se objeví příští týden ( tedy doufám ) .                              

                                    PROLOG                                           

   Pomali kráčela temnou ulicí. Vál studený vítr, který zalézá pod kabáty. Přesto kráčela stále dál, jako by jí vítr nevadil, jako by o ní ani nezavadil. Občas se podívala na oprýskané vykladní skříně. Celkově tato ulička vypadá nevzhledně. Nikdo zde nejde. Všechny obchody zavřené a ticho... veliké ticho. Vypadá to že tato ulice skrývá nějaké tajemství. Strašlivé tajemství ...... Když se na ně podívá je jasně vyďet  že je mladá. Tak kolem pětadvaceti. V obličeji má zasazeni dvě průzračně modré oči a plná červená ústa.  

 ,, Já to zjistím , "  zamumlá si pro sebe. Najednou zavane velice silný vítr, který jí z hlavy schodí černou buřinku. Zrzavé vlasy, které pod ní měla doposud schované. Jí spadnou do půli zad. S ní to, ale očividně nehne. Najednou se z vedlejší uličky ozve šramot. Zastaví se a z kapsy vytáhne hůlku ,,ljus , " Zašeptá a na konci se objeví světlo.Nejprve si posvítí do levého kouta a poté do pravého. Když se tam podívá, zatváří se naštvaně . ,, Sebastiane !  " vykřikne rozlobeně. V uličce stojí kluk tak kolem dvaceti. Na sobě má krátkou košili a ošoupané modré džíny. Na nohách nic nemá. V ruce též třímá hůlku . ,, Neříkala jsem ti snad , ať sem nechodíš !  " vyštěkne na něj ne zrovna mile. ,,Ale prosím tě . Ty víš že mě potřebuješ, aby si na to přišla  . , " Oplatí jí Sebastian stejnou ráží.  Změří si ho pátravým pohledem a znovu se rozejde dál . Na něj se neohlíží. Sebastian se jen ušklíbne a běží za ní. ,, Jane ! " zvolá a zazubí se, když se Jane s trhnutím zastavím a otočí se na něj. ,, Neříkej mi jménem nebo tě varuji...  "  znovu se otočí. Nasadí rychlé tempo a on ji znovu dožene. ,,A jak to že ty mi můžeš říkat jménem ? , " Optá se a kráčí stejným tempem vedle ní . V hnědých očích mu zajiskří a usměje se.Ušklíbne se. ,, Chci ti pomoct, " Poví a Jane se na něj koukne. ,, Ale já nechci pomáhat ...  ty to víš , " Nehezky se na něj usměje a dále kráčí po ulici . Sebastian nic neříká. Jane vypdá že je zahloubaná do myšlenek, když dojdou na konec ulice zastaví se a koukne se na něj. ,, Opravdu toho víš tolik, kolik říkáš Sebe ? , " otáže se ho  a sleduje ho tázavým pohledem. Seb přešlápne na místě a poté se na ní podívá. ,,Opravdu . " Odpoví a koukne se jí do očí. Jane nic neříká. Jen ho popadne za ruku a i s ním zmizí.